|
BRANDÝSKÝ OKRUH VE VZPOMÍNKÁCH
PAMĚTNÍKA
Ani nevíte pánové ze „Spolku přátel automobilů Aero“, že jsme
– tedy vy a já – napsali článek o „Brandýském okruhu“ ve
stejnou dobu. Já ho nestihl uveřejnit. Máte zřejmě krásný
písemný i obrázkový materiál – což závidím! Já mám jen
vracející se vzpomínky z let mého mládí. Bylo mi tehdy 10-12
let a to je pro zapáleného kluka pro auta krásný věk! Já
začínám tím, jak to asi začalo: To se tehdy sešel pan Hess,
blízký příbuzný rodiny Beschornerů, který pracoval tehdy v
pražské továrně, vyrábějící ona krásná autíčka Aero 500,
kterým se říkalo „Cilink Cilink“ pro jejich zvuk při startu.
Tedy pan Hess se sešel s některým z pánů, buď se starostou
panem Aloisem Řehákem, nebo panem Kaplanem, ředitelem Záložny,
nebo s panem Frydrychem, či panem Ondráčkem nebo jinými a
nápad byl na světě. Ano, tak nějak to bylo! Aerovky se mohly
sejít v Brandýse. Já doplním vaše povídání tím, že silnice
byla dlážděná jen přes náměstí k lázním a dále byla silnice
hliněná. Proto se musela upravit a víte jak? Vrstvou písku 5
až 10 cm a rozhrnutou po silnici, ta se provlhčila vodou a
uválcovala se parním válcem. To byl překrásný stroj – dalo se
na něm i svézt!! Oprava byla až na křižovatku se silnicí
Mostek – Rozsocha, dál už byla silnice okresní, tedy dobrá,
ale z Rozsochy do Rvišť nutně stejná písková úprava. Já vidím
v duchu pana Elstnera u kulatého mikrofonu, ampliony byly jen
na náměstí. Zprávy z tratě dodávali z okruhu vojáci z posádky
Vysoké Mýto po telefonních linkách. Pane, to byli informace!!
Na III. ročníku byl u mikrofonu již pan Turek, závodník po
těžké havárii – měl sešívaný obličej a my jsme ho obdivovali.
Ještě k II. ročníku. To již mimo „Cilink Cilink“ aerovek
jezdily i větší, krásnější Aero 30 a Aero 50, dlouhé s opravdu
moderní otevřenou karoserií. Však je obdivujeme i nyní.
Představte si ten pokrok, když mohlo v autě sedět i pět lidí!
Vyhrál pan Formánek – a měl na zadním sedadle bič, pravý bič!
A k tomu III. okruhu. Tam se jela již auta skutečně závodní.
Byly zde zastoupeny Alfa-Romeo, Mercedes, a také Bugatti,
nejslavnější značka té doby! Tato auta jezdila i na Masarykově
okruhu v Brně! Představte si kluka 10-12 let, který si mohl
sednout do závodní Bugatti pana Komára, který měl tehdy depo v
záložně na dvoře! Já a Jirka Melichar, kteří jsme v té době
bydleli v Záložně, jsme měli tu čest. To byla paráda, viď
Jirko? A co propagace? Na III. ročník rozhazovalo letadlo nad
okolními městy letáky zvoucí do Brandýsa – to letadlo byla
tenkrát velká móda! Nebo proti nádraží na prudké stráni, která
tehdy byla vykácená, byla umístěna veliká, 2 m vysoká písmena
„III: brandýský okruh“. Tato velká písmena stloukal z prken
můj otec a já mu pomáhal je odvézt na ručním vozíku Klopotami
po cestičce, která byla tenkrát v dobrém stavu, až na místo,
kde byly zatlučeny kolíky a otec společně s jedním mužem tato
písmena připevňovali. Bíle je natřeli a ta zářila, že nikdo,
kdo jel vlakem je nemohl přehlédnout. Byla to krása, ale
škoda, že všechno tím ročníkem skončilo. Způsobila to
politická situace, příprava na světovou válku, kterou
vyhrožoval Hitler a proto lidé neměli moc chutí na radovánky.
Válka a obava co z toho přijde nutila lidi k jiným zájmům.
Proto také skončila dobrá vznikající tradice automobilů v
Brandýse nad Orlicí, který je svojí polohou vhodný k této
aktivitě. Předkládám tyto doplňky, mé osobní zážitky a byl
bych rád, aby se na ně nezapomnělo, neboť tyto události z let
34, 35 a 36 minulého století dělaly Brandýs Brandýsem! Proto
přijdeme 2. června na náměstí a budeme obdivovat ty staré, ale
krásné „Aerovky Cilink Cilink“.
Mirek Brabec |
