Brandýský okruh se vydařil

Na okruh, který uspořádal  neděli dne 18. t.m. (srpna 1935) Aero Car Club v Brandýse nad Orlicí, jel jsem s jistou dávkou nedůvěry. Jednak počasí neslibovalo nic dobrého a pak přádající organisace přece jen ještě nemá zkušeností, jakými se může chlubit AKRČs. Nebo jiná veliká organisace. Byl jsem však podnikem velmi příjemně překvapen a mohu organisátorům závodu gratulovati. Málokdy máme příležitost obdivovati se sportovnímu podniku tak důkladně organisovanému a tak svědomitě a pečlivě připravenému. Jako prostý divák děkuji za dobrý sport především řediteli závodu St. Kafuňkovi a tajemníku InG. V. Hessovi a všem jejich spolupracovníkům v čele s řed. Slavíkem, řed. Freiem a členy Sokola v Brandýse. Lituji jen, že okruh nebyl blíže u Prahy, aby se stejnými pocity uspokojení mohly sledovati závod větší davy diváků.

Formule závodu byla řešena šťastně, tím, že účastníci byli rozděleni na juniory a seniory. Tak byla novým adeptům automobilového sportu poskytnuta možnost ukázat, co dovedou a bude-li z nich kdy něco. Rovněž chválím společný start kategorií, protože je zde náležitý přehled, který se při startu děleném těžce získává. I jezdci jsou pak lépe orientováni a svádí je to k lepšímu výkonu. Trať okruhu měřila 11,4 km a vedla po nepříliš vábných cestách přes Olešnou, Rozsochu, Rvíště a Pernou do Brandýsa. Proti zvyklostem jel se závod po směru ručiček hodinových (zatáčelo se tedy doprava), protože, kdyby tomu bylo opačně, vedl by k cíli ostrý sjezd, což by bylo nebezpečné. V juniorském závodě startovaly všechny třídy najednou. Ve třídě 500 ccm byl to Kůrka a Pawlowsky, ve třídě 750 ccm Utěšil, Vobořil a Uher, ve tř. do 1100 ccm pak Horwitz, Kameš, Mottl, Rokyta, Řežábek, Lustig, Zita, Bendl a Mahr. Až na Vobořila, který jel na voze Jawa, jeli všichni a Aerovkách. Junioři jeli 5 kol. Od prvého až do posledního vedl Rokyta, který zvítězil ve své kategorii časem  45:44:8. Mottl, který byl ve vedoucí skupině, vzdává se po 2. kole pro poruchu chladiče. V tomto kole vzdává se i Vobořil. Dobře se uvedl Kameš a Řežábek, kteří byli stále ve vedoucí skupině.

Senioři jedou deset kol, což jest změna proti proposicím, které předpisovaly 8 kol. Startuje napřed kategorie do 1100 ccm a po dojetí pak kat. do 1500 ccm a přes 1500 ccm. Na startu se řadí tito jezdci: Formánek, Hodač, Janík, Kůrka, Dohnal, Kubín, Melichar, Jung, Kraucher, Veselá, Chromák, Veselý. Většinu z těchto jezdců již naši čtenáři znají ze sportovních referátů, takže není nutno šířiti se o jejich úspěších. V prvém kole vede Formánek, sledován těsně Hodačem, ve druhém kole již Hodač předjíždí Formánka a vede, hned za ním však nebezpečně dotahuje Dohnal, maje v těsném závěsu Veselého. Najednou proběhlo tribunou vzrušení: Hodač, který vedl, přiběhl odněkud z konce města. Svlékla se mu v zatáčce pneumatika, poškodil ráfek a běžel si pro nové kolo. Ztratil touto příhodou mnoho drahocenných minut, takže každý byl přesvědčen, že již bude z boje vyřazen. Hodač však znovu nasedl a jel tak překvapujícím způsobem, že se mu podařilo dostat se z posledního na třetí místo. V 5. kole vzdal se Janík pro přetržení brzdového lanka. V 6. kole byl nucen Veselý, který se dostal až na druhé místo za Formánka, vzdát se pro poruchu chladiče. Po 2 kola vedl Dohnal, v ostatních kolech Formánek, který zvítězil ve velmi krásném čase. Všichni jezdci až na Krauchera, který jel na voze vlastní konstrukce, startovali na vozech Aero.

A. Tůma, Motor revue, 1. září 1935